Státní útvar na území Moravy existující v různých podobách a rozsahu mezi léty 1182-1918. Vznikl sloučením moravských přemyslovských údělů – brněnského, olomouckého a znojemského. V roce 1182 císař Fridrich I. Barbarossa učinil prvním moravským markrabětem Konráda III. Otu Znojemského. Samostatná správa Moravského markrabství byla trvale obnovena v roce 1197 markrabětem Vladislavem Jindřichem, bratrem Přemysla Otakara I., jehož potomci získali na titul dědičné právo. Po přechodné období drželi titul markraběte čeští králové, což ukončil Jan Lucemburský, který jmenoval markrabětem svého syna Karla (IV.). V roce 1535 bylo vydáno Zemské zřízení moravské, které je pokládáno za první moravskou ústavu, schválenou stavy i panovníkem. Další ústava Moravského markrabství za Ferdinanda II. zaručovala rodu Habsburků dědičné právo na tuto zemi. Se vznikem ČSR roku 1918 markrabství fakticky zaniklo, ale jako správní celek existovala Morava i nadále do roku 1928 jako Země moravská.